SVATBA NA ORLÍKU

Hezký nedělní večer,
jak už jste si někteří mohli podle našeho nového fotoalba v záložce svatby (http://www.couplememory.cz/svatby/katka-michal/) všimnout, začátkem února jsme byli fotit svatbu Katky a Michala na zámku Orlík. Od té doby se snad den co den, týden co týden, snažíme dostat k tomu, abychom vám napsali o celém dni článek. No a teď už se snad konečně povedlo. Pojďte si s námi společně zrekapitulovat, jak celá svatba očima fotografů probíhala! Že nevíte, co znamená třeba pytanie nebo čepčenie nevesty? Nezoufejte, tenhle článek vám napoví!


Abychom vás uvedli do naší situace, je pátek, 9. února, a my se včera (ve čtvrtek) vrátili z výletu na Šumavě, a tak nám zbývá přesně jeden den na to, abychom si zařídili vše potřebné na cestu a popůjčovali veškerou techniku, kterou další den budeme potřebovat. Vše jsme ale zdárně stihli a v 8 hodin už přijíždí Petr k nám (ke Kačce) domů, odkud budeme další den vyrážet. Veškerou techniku si ještě kontrolujeme, nabíjíme baterky, formátujeme karty a vyměňujeme si pár posledních zpráv s budoucí nevěstou, abychom se ujistili, že opravdu vše platí. Ještě nám připravuju sváču na další den a můžeme jít do hajan. Petr usíná skoro hned, ale já ještě dobaluju a stresuju. Usínám tak až někdy ve 2, což se později ukazuje, že fakt dobrý nápad nebyl.

Svatba Orlík Katka Michal Technika

Další ráno v 6:30 nás, někoho po víc hodinách spánku, někoho po míň (všichni víme koho…) budí budík. Když vykukujeme z okna, čeká nás malé překvapení. Není sice nasněženo, ale víme, že na Orlíku už by některé cestičky klouzat mohly. Nicméně jsme si řekli, že už s tím stejně nic neuděláme, tak jsme se raději nasnídali, vyčistili zuby a vyrazili. Ze začátku v autě nepanuje úplně příjemná atmosféra, protože vyrážíme o trochu později oproti plánovanému času a klasicky mám(e) nervíčky, že se něco pokazí… Ale od doby, kdy zapínám rádio už je všechno v pohodě, teda z mojí strany. Petr to vlastně asi ani vůbec neřeší, protože se soustředí na cestu a ono to tak je vlastně i dobře 😀 .

Chvilku před devátou hodinou dorážíme do Probulova, bydliště rodiny nevěsty, kde jsme měli domluveno, že nafotím její přípravy. Přijíždíme a pomalu se po zamrzlé silnici přibližujeme k adrese, kterou jsme dostali. Nevěsta ale nikde. Naštěstí na ni ale máme číslo, a tak ji rovnou voláme. Nevěsta, Katka, je zrovna se svými sestrami u kadeřnice, a tak se v Probulově rovnou seznamujeme s jejími rodiči. Petr musí odjet, protože je domluvené, že odfotí přípravy ženicha ve vedlejší vesnici. Tak zůstávám úplně sama, s úplně cizíma lidma, na úplně cizím místě. Nakonec se ale ukazuje, že jsem měla zbytečné obavy, protože nevěstiny rodiče jsou hrozně milí a po 10 minutách si už skoro připadám, jako bych byla jejich čtvrtá dcera.

Mezitím, co fotím u nevěsty, Petr dokumentuje přípravy u ženicha. V 10:30 už všichni nasedají do aut a ve svatební koloně se vydávají směr Probulov. Jelikož ženich Michal pochází ze Slovenska, svatba se nemůže obejít bez jejich tradic. Tou první na řadě je tzv. pytanie nevesty po příjezdu do Probulova. Ženich spolu se svým svědkem, maminkou a tatínkem zvoní u nevěstina domu, ze kterého vychází celá nevěstina rodina kromě ní. Svědek se “pýtá” tatínka nevěsty, zda ženichovi může přivést jeho nastávající. V našem případě to probíhá tak, že tatínek přivádí nejdříve starou paní, kterou ženich samozřejmě odmítá, poté mladší ženu v převleku cikánské tanečnice, která taky neuspěje a do třetice všeho dobrého už tatínek přivádí Michalovu milovanou Katku a oficiálně si ji tak může odvést z domu. Nakonec jim všichni tleskají, připíjí si a může se jet na obřad na zámek Orlík.

No a tam se nám stal trošku trapas 😀 . Vyjíždíme z Probulova jako první, abychom pak stihli zachytit, jak nevěsta přijíždí a vysedá z auta. Víme, že nemáme zajíždět autem až k zámku, že tam je jen cca nějakých 5 míst na auta pro nevěstu, ženicha a rodinu. Tak nacházíme ( a myslíme si jak hrozně úspěšně) parkoviště, kde nás trochu zaráží, že je placené, ale stojí na něm ještě jedno auto a pán tvrdí, že žádné jiné parkoviště v okolí není, tak tam auto necháváme. Vystupujeme a z dálky už slyšíme přijíždějící kolonu. Jsme připraveni, že auta v koloně začnou obsazovat jedno místo vedle druhého na parkovišti. Kolona nás ale objíždí a jede dál, blíže k zámku, kde parkuje na úplně jiném místě a zadarmo. Takže při cestě zpátky (protože zase jedeme první, abychom stihli zachytit příjezd na hostinu) musí celá kolona čekat, než si fotografové zaplatí parkovný (to už ale trochu předbíhám v čase).

No nevadí, říkáme si, že to nám přece nezabrání udělat suprové svatební fotky a už si to šineme do obřadní místnosti, abychom si stihli nastavit správně foťáky, než všichni přijdou. Když přicházíme do místnosti, zjišťujeme, že je v ní přesně 7°C. I když mně celou dobu štve, že je místnost malinká a na 50mm ji prostě celou nevyblejsknu, v tu chvíli jsem za to fakt ráda, protože se místnost rychle zadýchává a teplota se pomalu zvyšuje. Těsně před před polednem začíná pod rukama skvělého klávesisty hrát instrumentální verze písničky Someone like you od Adele a my už můžeme vidět Michala, jak vstupuje do obřadní síně se svoji maminkou. Za nimi vchází družičky a nakonec i nevěsta Katka po boku svého tatínka. Netrvá to snad ani 10 minut a už můžeme slyšet zřetelné ANO z úst obou dvou. První polibek a nasazování prstýnků je samozřejmostí a poté už přichází první gratulace novomanželům. Po nich fotíme skupinky rodiny a kamarádů s novomanželi, hromadnou fotku všech svatebčanů a následuje portrétní focení už samotných novomanželů.

V půl druhé vyjíždíme směr Hotel Orlík, kde se koná hostina. Tady už na novomanžele čeká rozbíjení talíře, přenesení nevěsty přes práh a společné jezení polévky, které Katce s Michalem komplikuje svázání ubrusem. Tatínek i sestra, která je nevěstinou svědkyní, pronáší své proslovy, a poté se už může jíst a hodovat až do prvního novomanželského tance. Tanec se postupně přehoupává do volné zábavy, kterou za nedlouho přerušuje krájení dortu a házení kytice. Hosté se moc baví, a tak nemáme problém zachytit bezprostřední úsměvy všech zúčastněných. V průběhu večera se pak podává večeře, probíhá vtipná tombola nebo novomanželská hra se zvedáním bot. Jak večer postupuje, tak můžeme být svědky dalšího slovenského zvyku. Katce a Michalovi se připravily 2 zakryté mísy, v jedné jsou peníze, které symbolizují v manželství finance, ve druhé míse je pak naaranžován párek se dvěma vejci, který symbolizuje mužské přirození. Nevěsta si vybírá jednu z mís – chvilka napětí – a odkrývá peníze. A tak na ni připadá obstarávání financí v manželství.

Svatebčané tancují, dovádějí a fotí se ve fotokoutku až do samé půlnoci, kdy přichází na řadu čepčenie nevesty. Nevěsta a ženich jsou usazeni na židle vedle sebe, okolo nich stojí družičky se svíčkami a přichází ženichův družba se sekyrkou a ptá se nevěsty: Tak čo, nevestička, chceš hlávku sťať alebo vienok sňať? Dvakrát nevěsta odpovídá, že chce hlávku sťať a na potřetí už vienok sňat, přesně podle toho, jak tradice říká. Družba a družičky pak nevěstu se ženichem “odčepčieli”, ženichovi nasazují klobouk, nevěstě šátek a na židlích je družba vyzvedává do vzduchu. Musí je držet do té doby, dokud nevypijí panáka a skleničku nehodí za sebe. Pak spolu novomanželé tancují, jsou odčepčieni a jsou připraveni na cestu manželstvím.

Po tomto posledním zvyku, si už jdeme s Petrem lehnout. Přecejen jsme po celém dni tak vyřízení, že usínáme asi tak minutu potom, co jsme zalehli do peřin. Spíme dokonce tak tvrdě, že se ani nevěstě ráno nepodaří, vzbudit nás na snídani (ups 😀 ). Když vstáváme, zjišťujeme, že v hotelu už nejsou žádní svatebčané, pouze rodina nevěsty. Na snídani ale dostáváme výslužku, a jsme vděční, že nemusíme domu drandit s prázdnýma žaludkama.

To už je konec našeho svatebního víkendu (i když tím to pro nás zdaleka neskončilo, těch 3000 nacvakaných fotek nám pak dalo dost zabrat).

Nám už na konec nezbývá nic jiného, než poděkovat novomanželům a rodině Katky a za skvělý zážitek a popřát jim, ať jim manželství vydrží na věky věků a taky, ať mají pevné nervy s prckem. Doufáme, že se jim (a taky vám) fotky líbí alespoň stejně anebo ještě daleko více než nám. Na závěr bych ještě chtěla poděkovat Petrovi, za to, že to tak skvěle odřídil i přesto, jaký měl respekt z řízení na sněhu,a za to, že mi byl celý den oporou a vydržel moje kňourání, že mě bolí záda.

To už je od nás ale opravdu vše! Tak zase brzy s dalším příběhem,

K+P


Na výsledné fotky ze svatby se můžete podívat tady:

svatba orlík katka michal thumbnail